Přítomnost přítomného okamžiku

02.01.2020

atha yoga-anuśasanam

 Teď je Jóga, jak ji pozoruji v přirozeném světě. (PJS 1.1.)

překlad a interpretace od Sharon Gannon, Jivamukti Yoga Chant Book

První slovo v Jógovýchsútrách je atha - Teď. Slovo atha je považováno za příhodnéné slovo, dobré znamení, požehnání, udávající hudební tón. Znamená "teď", poukazuje na - ne později a ani před. Abychom prožili jógu, máme odložit myšlenky na minulost a na budoucnost. Tato svoboda, i když jen dočasná, nabízí možnost vypozorovat jógu v přirozeném světě.


Jednou jsem byla navštívit kamarády v poušti, kde se účastnili dlouhého zásedu v tichu a jedenkrát za rok mohli přijmout hosty. Když jsem šla k jednomu z příbytků, uvědomila jsem si, jak hlučně chodím.Zvědomila jsem chůzi, každý krok jsem udělala co nejpotišeji a vnímala okolní krajinu. Taková chůze mi přinášela radost.
S prohloubením koncentrace jsem si začala uvědomovat mraky a jejich tvary. Všimla jsem si barev květin, zvuků ptáků a cítila jsem se být součástí okolí, které jsem již v minulosti několikrát navštívila a ještě i v budoucnu navštívím. Ale byla to přítomnost, která mě momentálně naplňovala. A tak, v mentálním poli toho, co je, ne toho, co bylo nebo bude, nezáleží na tom, kolikrát jsme shlédli stejnou krajinu, nebo ji viděli dříve, tento fakt vůbec nemusí snížit pocit naplnění přítomnosti.
Později jsem šla navštívit další kamarády, kteří bydleli v příbytku na kopci s vysokou trávou, bez jasné cesty k nim edoucí. Řekli mi, ať na každém kroku třikrát uhodím holí do země, abych vyplašila hady. A tak jsem šla bezpečně. Neztracena v myšlenkách, šla jsem pomalým a opatrným krokem s vědomím naplněným rozšířenou a hodnotnou přítomností.


Skrze všímavost jsem poznala krásu patřící květinám a stromům, ale co bylo důležitější, vnímala jsem božskou přítomnost, kterou květiny vyjadřovaly, nesly jako vzkaz a manifestovaly. Chůze ve vysoké trávě nepatří možná mezi nejjednodušší způsoby chůze, ale nejjednodušší způsob nemusí nezbytně znamenat nejvědomější a nejnaplňující.
Dnes jsou pole a louky sekány, dokonce dlážděny, všímavost a jejich moudrost klesá.
Přesto se hloubka našeho vnímání venkovního světa odráží v tom, jak vímáme to, co je uvnitř. Skrze všímavost druhých se o nich učíme a je přirozené vidět v nich sami sebe. Skrze takový cit roste přání, nepůsobit bolest.


Každá čakra je spojena s vjemem. Skrze vjemy můžeme být vedeni do nebo z přítomného okamžiku. Vnímání mala korálku mezi prsty; chuť nabídnutého posvátného jídla nebo první doušek vody po probuzení; pozorování dozrávání ovoce, změna barvy listu nebo ubývání denního světla při příchodu zimy; naslouchání prvním ranním zvukům nebo zažívání atmosféry Satsangu, to jsou všechno způsoby hlubokého a poetického spojení s životem, které můžeme promeškat, když nejsme přítomni. Když jsme přehlceni nebo vyrušeni nevědomým životem, často naplněným negativními emocemi vycházející z prožitých traumat v minulosti.
Jóga dává praktikantovi šanci kultivovat zdatnosti, které mohou být použity k práci na starých karmách tak, že dřívější a/nebo nepříjemné, dokonce nevyslovitelné zážitky mohou posloužit jako učitelé nebo nášlapné kameny směrem k osvícení, raději než nekončicí zdroj rušení, bolesti a netečnosti. Díky jógovým praktikám, pokud k nim přistupujeme vědomě, můžeme dojít ke zkušenostem, které jsou jak vnitřní, tak nás i mohou učit odpouštět. Takové zkušenosti přeorientují osobu na to, aby se projevila ve svém životě, ve vztazích s lidmi a s Bohem.


V Tadásaně, když už jsme, tak vědomě, tlačíme skrze polštářky a paty u obou chodidel dolů, máme možnost uvědomit si vnitřní klentbu. To vše s sebou přináší pocity pohody, stability, flexibility, elasticity a ztišení. Není to nic menšího, než požehnání.
Na počátku může být jednodušší uvědomovat si pouze jeden úkon, jako tlak chodidel dolů nebo nádech na 4 doby, ale nakonec se můžeme pohybovat jakoukoliv rychlostí nebo konat jakýkoliv počet úkonů a stále vědomě. To je důvod, proč osvícené bytosti mohou sloužit bezpočtu bytostí na bezpočtu planet ve stejný čas.


Slovo sútra znamená steh nebo nit. Pro ty z vás, kteří máte šití jako součást spirituální praxe je to radostné, protože je to vědomé. Zvláště pak, když člověk stárne a jeho zrak se zhoršuje, tak je složitější už třeba jen navlíct jehlu.
Spojení pohybů nitě dolů-pod-nahoru-a-srkze, se spojením pohybu rukou, jedna drží látku na místě a druhá navádí jehlu, následováno pohybem očí jako nástroje pro švadlenu, aby viděla, pak švadlena, šití a úkon šití je propojeno do jednoho momentu - absorbce.
V takové vzácné chvíli je jeden kompletně zasažen vrozenou dobrotou a krásou přirozeného světa, a tak extatickým vědomím toho, co je.


Originál: zde.

Autorka: Ruth Lauer-Manenti.