Před Adventní

24.11.2020

Jak nás každý okamžik, každá chvíle, každá doba učí o tom, jak můžeme žít. Sami jsme se možná nedokázali rozhodnout pro změnu, která je potřebná k zachování kvalitních životů, všech bytostí, planety. A tak jsme teď tady, v podmínkách, které nás na první pohled a většinu netěší, děsí, znepokojují, nebaví, nelíbí se nám. Přináší obavy a strachy. 


Zamýšlím se nad tím několik dní, možná týdnů, jak se na přítomnou situaci podívat a být v ní. Naučit se něčemu novému, nebo jen jinému. Jak v tom všem, sakra najít význam. Být součástí, ale nenechat se strhnout silnými emocemi, které jsou nejenom ve mě, ale i okolo mě.
Neklid, nejistota, smutek z toho, že se život neděje tak, jak jsme zvyklí.
Dnes jsem si pustila lekci s jedním z učitelů naší metody Jivamukti Jógy, Jules Febre a jeho slova se mnou úplně a silně zarezonovala, připomněl mi, že i o tomto se píše v jednom z filosofických, praktických textů Jógy. A to Jógové Sútry od mistra Pataňdžáliho.


Mistr Pataňdžáli sepsal, mimo jiné, 5 předpisů, či dodržování, plnění. Nazývají se v Sánskrtu Jámy. Jsou to:
Ahimsa - neubližování
Satya - mluvit pravdu
Asteya - neokrádat
Brahmacharya - nezneužívat energii druhých, užitečně pracovat se svojí
Aparigraha - nehromadit


Ta poslední - Aparigraha - nehromadit, je fascinující. Zamysleme se nad tím, jakou hodnotu pro nás mají věci, které shromažďujeme, lidi, kterými se obklopujeme, zážitky, které potřebujeme zažívat, jaké potřeby máme, které potřebujeme uspokojit, například tím, že hromadíme, kumulujeme a lpíme na tom, co hromadíme a kumulujeme.
Za chvíli se blíží Advent, doba klidu před Vánocemi, příprav na svátky, dříve se lidé pozastavili, spočinuli, rozjímali. Nám se v podstatě také dostala tato příležitost, ano, bohužel, nezvolili jsme si ji sami. Jsme do ni se všemi příkazy a nařízeními dotlačeni. Obchody nejsou otevřené a zatím nevíme, zda se a jak budou otvírat. Naše oblíbené restaurace, bistra a další místa k setkávání se zatím také neotevírají. Možná i rodinná setkání nebudou taková, na jaké jsme zvyklí. V podstatě vše, na co jsme zvyklí, co známe, co je nám blízké, se nám rozbořilo, jako hrad z písku.


A tak je snad příhodný čas, možnost, praktikovat aparigraha - nehromadění. Vyplívá s této praxe pro nás nějaká výhoda?
Mistr Pataňdžáli píše a Jules mi dnes opět připomenul, že když přestaneme brát, neustále brát víc, než potřebujeme, tak nám bude odhalen význam, smysl života.
A to za zkoušku rozhodně stojí, co myslíte?


Když přestaneme brát tolik, že druzí mají méně, když přestaneme brát víc, než sami potřebujeme, začneme vidět propojení, význam.
Význam je porozumění, jak moje jednání ve světě vytváří hodnotu.
A Mistr Pataňdžáli nám navrhuje, ať místo hledání významu, místo hledání pochopení, žijeme jednoduchý život. Ať jsme spokojení, neokrádáme, respektuje hranice druhých, nebereme si víc než je třeba, ať jsme zdrojem pro ostatní, aby viděli, že mají dostatek. Ať důvěřujeme v to, že my máme dostatek.


Pak je nám něco odhaleno.
Dnešní praxe byla opravdu jednoduchá. Ve smyslu, byla klidná, tichá, jednoduchá práce s tělem, s myslí, to může být příkladem pro jednoduchý život. Neohlížet se neustále ven, po něčem dalším, novém, neustále brát od někud z venku. Skrze jednoduchost můžeme uvidět laskavý, klidný a spokojený život.


Přeji nám všem odvahu nahlédnout na sebe, na své touhy neustále něco nabírat, hromadit a kupit. Ať můžeme uvidět, jak takové jednání zabraňuje mysli být jasná a čistá. Ať můžeme nahlédnout na to, co je neustále okolo nás, význam života v každém momentu, v každé myšlence, slově a jednání.


Ať jsme zdraví, spokojení. Ať máme otevřené srdce.
Opatrujte sebe a své blízké.
S láskou a radostí vždy, Naďa Brzobohatá (Yoga Lokah)