Nezávislost v rámci vzájemné závislosti

27.06.2019

Purushartha sunyanam gunam pratiprasavah kaivalyam sarupa pratistha va citisaktih iti.   PJS 4.34

Když je Sebe-poznání dosaženo, co se zdá být velkým úspěchem z pohledu jednotlivce, je z pohledu Bytostního Já bez vykonávání.   PJS 4.34

Všechny zdary a nezdary, boje a radosti nespočetných životů existují pouze na úrovni konečna. Pro Nekonečné, vždy přítomné Bytostní Já (to, které je vždy svobodné), je osvícení bez vykonání, protože neexistuje stav ne-osvícení. Vše je světlo!


Touto sútrou končí poslední část Jóga Súter, Kaivalyja Páda, zkompilované mistrem Pataňdžálim. Kaiválya znamená "osamocený", ne osamocený ve smyslu samoty, ale spíš ve smyslu oddělenosti, izolace od pout. Je to jako být nezávislí na tom, co nás drží zpátky od vnitřního propojení s kosmem, bytí jedno se vším.


Vrátila jsem se po víkendu stráveným v lese, z retreatu, který jsme společně vedly s Lenkou Páleníkovou, který nesl název Průvodce na cestě zpět ke kořenům. Strávili jsme čas v chatě a místě, kde nebyl prostor pro žádná vyrušení, jen ticho a příroda, tak jak dříve lidé žili.


Myslíte si, že tito lidé sami sebe vnímali jako izolované, osamocené? Je možné, že se necítili sami díky vztahům, které měli vytvořené s přírodou a okolím, které je obklopovalo?


Jsme neustále obklopeni lidmi, zvuky, vizuální stimulací, jsme neustále online. Tak proč zažíváme samotu?


Několik let pracuji s lidmi a užívám si s lidmi kontakt, měla bych se také cítit osamocena?
Často se mě někdo zeptá, zda bych se nezúčastnila akcí, které pořádají, večírky, párty nebo se jen tak setkat a pobýt. Mnohdy se ptám sama sebe, "Proč s nimi nevyrazím?" A pak si uvědomím fakt, že učím téměř denně a můj společenský život je jen minimální, a to není žádným překvapením, protože učení jógy vyžaduje pracovat, když ostatní nepracují, a tak to není vždy jednoduché účastnit se všech společenských událostí a příležitostí.
A najednou mohu vnímat, jak pocit samoty vyvstupuje. Jak se mohu cítit osamocená mezi lidmi, kteří více či méně jdou na stejné cestě? Tak trochu absurdí, nemyslíte?


Je to normální nebo je to jen ok cítit se osamocena nebo v horším případě hodně trpět ze samoty? Když se podíváme na přiložený text - sútru, viz. výše, tak tam můžeme najít odpověď: Kdekoliv vidíme oddělenost a nejednotnost, tam je utrpění. Jóga je Unie, což pro aspiranta jógy znamená, hledat vrozenou stejnost pod povrchními rozdíly mezi lidmi, věcmi a událostmi. Hledat to, co nás spojuje a ne to, co rozděluje.
A to je sádhana - spirituální pravidelná praxe: nespočet životů je potřebných, abychom zažili nebo aspoň prožili náznak této unie-spojení. Jakmile ale objevíme, i když třeba jen na intelektuální úrovni, propojení mezi všemi a vším, pocit samoty zmizí, aspoň na chvíli.


V tu chvíli konečně ucítíme jednotu s kosmem v nekonečné přítomnosti.


Tak pokud se někdy cítíte osamoceni nebo smutní, zkuste uvidět spíše jednotu než různost. Různost existuje jen proto, aby jste měli čas k poznání stejnosti. Spatřete kapku vody v oceánu a oceán v kapce vody. Změna vnímání vás povede k faktu, že nejste osamoceni, i když jste sami. 


Jste stejní jako vesmír a vesmír je stejný jako vy.


Pokud chcete být propojeni s ostatními, sami se sebou a s tím, co vás obklopuje, spojte se s ostatními jóginy a jóginkami, se mnou či jinými lektorkami ve studiu, na lekcích či jiných akcích a nebo na našem dalším připravovaném retreatu v lese.


S láskou vždy,
Naďa.



Děkuji za inspiraci mé drahé přítelkyni z Říma Juttě Ariane Mele-Maurer. Advanced Jivamukti Yoga teacher.