Listopad - Smysl života

04.11.2020

यत्करोषियदश्न‍ासियज्ज‍ुहोषिददासियत्

यत्तपस्यसिकौन्तेयतत्कुरुष्वमदर्पणम्

yat karoṣi yad aśnāsi yaj juhoṣi dadāsi yat

yat tapasyasi kaunteya tat kuruṣva mad-arpaṇam

Cokoliv děláš, Ardžune, cokoliv jíš, cokoliv dáváš, cokoliv v odříkání si uložíš a cokoliv v oběť nabízíš, obětuj Mně!  

Překlad do češtiny od pana Rudolfa Janíčka (1945)

Smyslem života je pustit veškerou zlobu. Když pustíme zlobu, co zůstane je laskavost. Zvolit si laskavost před zlobou, znamená žít smysluplný život.
Účelem našeho života je pamatovat si, kdo opravdu jsme - pamatovat si naše nekonečné spojení s nejvyšším zdrojem - s Bohem. Takové upamatování se nazývá Sebepoznání, probuzení, osvícení a jóga. Takové probuzení se stane, když duše zjistí, že není jen oddělené, kůží obalené ego, smrtelné tělo a mysl, ale že je žijící Božské sídlo.
Život žitý smysluplně a se záměrem má cenu žít a dává našim životům účel. Bůh je Láska. A tato velká láska žije v nás, tak jako žije ve všech ostatních živých bytostech, jako atman, věčná duše.
Probudit se spirituálně je připomenout si přítomnost Boha v životě.                        V BhagavadGítě navrhuje Krišna jednoduchou praktiku k probuzení tohoto připoměnutí. Říká, "mysli na Mě při všem co děláš. Odříkávej Mé jméno. Než začneš jíst nebo pít, nejprve obětuj Mě. Každou činnost Mě obětuj, pak budu ve Tvém životě přítomen."
Tímto způsobem můžete vědomě zduchovnit svoji fyzickou existenci. Každý moment, který použijete k připomenutí Boha způsobí probuzení duše k Jeho lásce a s vekou láskou vše je možné.


Jógové texty říkají, že přirozenost Boha je satchiddānanda (Sat-chit-ananda) -
pravda, vědomí a blaženost - vlastně většinou blaženost. Blažený spokojený člověk, který září od vnitřního božského světla je přirozeněji k ostatním laskavý. Jejich blaženost vyzařuje a přetéká z atmana - věčné duše.
Když jednají s druhými, je to magnetická přitažlivost na úrovni duše. Hledají hlubší spojení s druhými. Nejsou nazlobení, hnusní, bezohlední, lakomí, nesoudí a nejsou sebestřední. Jsou zaměření na ostatní. Jsou soucitní a přátelští a kypící dobrosrdečností k ostatním. Jejich samotná přítomnost slibuje spokojenost za každé situace, jemně nám připomínají, že spokojenost je možná - my také si můžeme připomenout, kdo opravdu jsme.
Mistr Pataňdžáli nám ve svých Jógových Sútrách říká, že avidyā je největší překážkou k připomenutí si. Avidyā znamená chybné porozumnění - nevědění či spíše zapomínání božské blažené podstaty naší duše, popírání, že Bůh žije v nás. Díky avidyā se mohou objevit i dalším překážky, které drží duši svázanou a ztěžují prožitití a procítění opravdové spokojenosti. Podle Pataňdžáliho jsou další překážky k připomínání naší pravé podstaty následující: asmitā (ego, arogance, chybné pochopení), rāga (lpění na preferencích), dveṣa (averse, apatie) a abhiniveśāḥ (obava ze smrti).
Jógové praktiky napomáhají tyto překážky překročit.


Jóga je praktická věda, která nám nabízí způsoby k interakci s ostatními a světe
m okolo nás. Metoda navrhuje, jak zlepšit naše chování vůči ostatním abychom se mohli osvobodit od strachu a utrpení a vysvobodit se tak z kola samsáry, aby již nebyl v budoucnu další důvod k cyklickému zrození.


Ahiṃsā znamená neubližování a je to první doporučení pro aspirujícího jogína, který touží objevit způsob, jak nejlépe být ve vztahu s ostatními. Nejlepší způsob, jak se chovat, je neubližovat jim. To je jedním z důvodů, proč seriózní spirituální praktikant volí veganský způsob života, protože konzumování masa a mléčných výrobků je kruté a obnáší obrovskou bolest. Výběr soucitného způsobu stravování je velkým krokem k očistě od krutosti a otevření se toku laskavosti. Naše činy mají sílu. Cokoliv uděláme, se k nám vrátí. To, jak zacházíme s ostatními, určí, jak se zachází s námi.


Neexistuje vlastně nic, co bychom vlastnili - jediné, co opravdu máme, je vliv na ostatní. Spokojený člověk je ten, který přináší spokojenost ostatním. Protože spokojenost přebývá v nás. Když nám záleží na spokojenosti druhých, čerpáme z této vnitřní studny, táhneme to nahoru a vypouštíme to pro užitek ostatních. Ale my během procesu také máme možnost zažít tuto spokojenost - transformuje nás, jak skrze nás prochází. Je to dar od Boha, který skrze nás prochází. Žít životem, který obohacuje životy ostatních, zvýšit Božskou blaženost v tomto světě, je ponořit se do projektu připomínání si, kdo opravdu jsme - upamatovávat si spojení s Bohem a dobro naši věčné duše. Máme dvě práce v životě: pamatovat si Boha a být laskaví k ostatním. A ty jdou ruku v ruce.


Když se odvážíme být dostatečně odvážní pustit zlobu, přestat si stěžovat, obviňovat a přestat vidět sami sebe jako oběti, pak máme opravdovou šanci k objevení Božské milosti. Vydáváme se každou chvíli obnoveni za dobrodružstvím objevování štěstí. Žijeme blažený, příjemný a smysluplný život naplněný účelem. Jīvanmukta [džívanmukta] je sánskrtské slovo, popisující osobu, která žije takový osvobozený život.


Autorka eseje: Sharon Gannon

Překlad: Naděžda Brzobohatá