Listopad - O Divokém a Měsíci 

31.10.2019

Óm Namáh Šivája

Zvolání k Šivovi, nadějný a benevolentní, pán transformace a regenerace, nejvyšší Já, Ultimátní Realita

The Jivamukti Chant Book: Strana 6. Číslo 27.

Jedné chladné podzimní noci seděl Šiva na břehu řeky Gangy, jeho dlouhé matné vlasy padaly a tvořily posvátnou řeku. V dokonalém klidu, jeho kůže pokryta popelem, jeho stará přítelkyně měsíc ho stěží viděla, protože Šiva splýval s divokou přírodou, která ho obklopovala. Měsíc právě vycházel nad řekou, kde Šiva seděl s očima zavřenýma. Odraz zářil ve vodě a Šiva byl rád, že ji zase vidí. Jednou za měsíc se setkávají, když je měsíc ve své plnosti, rozpráví o životě, smrti a dalších pohybech vesmíru. Měsíc se zdál být o trochu temnější než obvykle a Šiva měl trochu starost.


Šiva: Můj drahý starý příteli, jsi v pořádku? Zdá se, že jsi od minule ztratila trochu svého lesku.


Měsíc: Mahádéva... v posledních dnech jsem smutná. Normálně nevídám tolik světla, když v noci vyjdu, ale teď výdávám tolik ohňů. Pralesy hoří a je míň a míň míst, kde by se oheň nedokl matky země a obávám se, že to nepřestane. Rozhodl jsi se, že přišel čas zničit tuto planetu? Možná je to tak dobře...ale víš, že lpím na světech a cítím sentiment, když se jejich konec přiblíží.


Šiva: Ne, má drahá, to nejsem já. Lidé spalují velké části pralesů, strhávají vrcholy hor a vyprazdňují oceány pro chov zvířat a k výrobě světla, které užívají. Myslí si, že jíst ostatní bytosti jim dodá sílu a udrží je při životě. Lidé se neskutečně obávají smrti, věděla jsi to? Lpí tolik na svých malých tělech, že úplně zapomínají, že jsou součástí něčeho mnohem většího než kůže a kosti. Přál bych si, aby se učili od stromů, místo toho aby je pálili. Stromy patří jeden druhému a když jeden zemře, rozloží se a přetvoří se do miliónů hub a mikroorganismů, které vytvoří půdu pro nový život. Umírání je pro les stejně důleřité jako žití, zničení a vznik jsou propojené. Zdá se, že lidé se brání vlastní přirozenosti a divokosti a tím působí mnoho škod na planetě.


Měsíc: Proč je tomu tak?


Šiva: Nazývám se Rudra, Divoký. Potuluji se lesy, jsem jejich součástí a oni mojí. Jsem pokryt života dávající půdou a mé vlasy rostou do řeky, která vyživuje nespočet bytostí. Lidé zapomněli na svoji přirozenost, která je divoká. Divoká jako já, divoká jako příroda. Jejich chodidla byla stvořena k chození po trávě a hlíně, jejich kůže je stvořena, aby cítila vzduch a vodu okolo nich. Mají pocit kontroly k přetváření a ke změně všeho pro svoji pohodlnost. Odmítají se přizpůsobit přírodě, neustále chtějí, aby se příroda přizpůsobila jim. Stříhají si vlasy, trávníky a stromy. Dávají si nohy do bot a těla do aut. Raději se dívají na obrazovky než na svět a vodu dávají do plastových lahví, kterou pak zpátky jeden druhému prodávají. Zabíjejí zvířata pro mylný pocit síly, myslí si, že když ovládnou přírodu, tak ovládnou život a smrt. Odmítají stárnutí a smrt a nevidí, že tak odmítají život.


Měsíc: Ale Mahéšváro, proč jednoduše se světem neskoncuješ? Nezdá se, že by zbyla naděje pro lidstvo.


Šiva: Drahá, naděje je. Vždycky je. Já jsem Benevolentní, věřím v dobro. Část mne je v každé bytosti. Je to mír, klid, soucítění, čiré vědomí a blaho, které je každé bytosti vlastní. Jsem Pašupati, ochránce zvířat a přírody. Jakmile se člověk se mnou spojí, dá těmto kvalitám v sobě možnost vyvstat. Učil jsem Jógu ve světě a dal jsem lidem nástroje k uzdravení. Naučil jsem je asány, meditaci, aby se lépe spojili se zemí a sklidnili mysl. Naučil jsem je Jógu k překonání vlastní nevědomosti, egoismu, averzi, lpění a k překonání ohromného strachu ze smrti. Dal jsem jim nástroje k záchraně same sebe a planety.


Měsíc: Zapomínám, že jsi také Ochránce a ne pouze Ničitel.


Šiva: Ničím, abych chránil. Ničím ignoranci a strachy. Jakmile mi člověk začne důvěřovat a jakmile přestane odmítat život a smrt, tak se změní. Dosáhne svého pravého potenciálu a bude divoký a neochvějný, benevolentní, bude chránit přírodu a zvířata, tak jako já.


Měsíc: Děkuji, děkuji za pomoc neztratit naději v člověka. Cítím, jak se mi zpět vrací lesk. Když se setkám na cestě do postele se sluncem, řeknu mu o tom, co jsi mi povídal. Dost se zlobí, kvůli tomu, co dole vidí v posledních dnech a víš, jak se rozpálí, když se rozlobí.


Šiva a Měsíc se jemně s respektem a vděčností jeden druhému ukloní, Měsíc se pomalu ubírá na kutě a Šiva zasedne do hluboké meditace.

Autor příběhu: Martyna Eder
Překlad: Naděžda Brzobohatá
Originál: zde