Duben - Nech svou duši být Tvým pilotem

02.04.2019

Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare

Radha volá ke Krišnovi, k tomu, který zaujal mé srdce, mysl, tělo a duši, mé všechno, mé vše! Krišna laskavě nazývá Radhu, jeho milou, jménem Rama, což znamená "moje královno, mé potěšení" - tohle je zamilovaný rozhovor mezi duší - Radha a Bohem - Krišna.


Slovo duše má pravděpodobně neomezený počet významů a interpretací. Záleží na filosofickém nebo náboženském pozadí, názory se mohou různit, od neexistující duše k tomu, že máme mnoho duší a nebo dokonce i zlou duši. Z pohledu jógy, slovo duše může být popsáno různými termíny, a tak se koncept stává rafinovanějším. Dva, které jsou všeobecně v literatuře uváděné, jsou jīva a ātman. Jīva, tím se míní individuální duše a ātman duše kosmická. Individuální duše může být považována za nositele -vehikulum - pro duši kosmickou. Povoz má fyzické tělo a smysly, které mohou objevovat a prozkoumávat svět využitím pocitů a emocí. Také je vázaný Mājou - iluzí. Má formy, jména a kvality a je závislé na čase a prostoru. Jīva nám umožňuje cítit se šťastně a smutně, cítit bolest, být rozlobení a mít obavy, ātman je neomezený a neohrožený, může být zrealizovaný během inkarnace ve fyzickém těle. A to je také to, co se liší od termínu Brahman, který je absolutní, všudepřítomný a jeden bez druhého. Naše kosmická duše může být považována za věčné já, jádro našeho bytí, které nebylo nikdy zrozeno a nikdy nezemře. Často starobylá literatura vysvětluje ātmana tak, co my jednoduše nazýváme "duší" v angličtině, i v češtině.

Někteří lidé tvrdí, že dokáží duši vyléčit. Jak může být duše vyléčena? Není duše už celistvá a kompletní? Mám dojem, že se tím myslí to, že my si pamatujeme naši duši a učíme se k ní přistupovat, ale zároveň jsme si vědomi fyzické nádoby a nositele. Myšlenka, že něco musí být opraveno nebo léčeno, se zdá být hluboko v naší současné kultuře zakořeněna. Odkud pochází závislost na tom, že chceme dělat věci většími, lesklejšími a výraznějšími? Zvláště něco, jako naše opravdové Já, které je láska a světlo samo. Sharon Gannon nám ve své eseji připomíná pamatovat si na dobro. To je to, co pravé léčení duše pro mě znamená. Najít způsoby a použít jógové praktiky k tomu, abychom viděli, cítili a zažívali dobro uvnitř i vně. Pokud budeme schopni užít si božskou sladkost všemi našimi smysli v nás i v ostatních, tak pak už není nic potřeba léčit. Co se týká myšlenky kosmického ātmanu, tak to může pro nás některé fungovat, pokud jsou karmická semínka dostatečně proto zralá. Prozkoumávání vrstev nádoby pro duši může být zrovna tak důležité, zvlášť během života. Jedině skrze hluboké porozumění všech různých vrstev našeho bytí a poznání toho, jak jsou všechna spojena, můžeme dosáhnout stavu jīvanmukta, bytost, která je osvobozena za života.

Neměli bychom popírat naše božské já a ani pozemské já, pokud chceme opravdově porozumět tomu, jak Jóga, Unie funguje. Prvním krokem na cestě za dobrodružstvím pamatování si naší duše je, uvědomit si ji a přijmout její existenci. Shri Brahmananda Sarasvati jednoduše řekl, prvním krokem k Józe je to, že bychom ji měli opravdu chtít! A zárověň bychom měli uctívat letadlo naší duše - naše fyzické tělo. Představ si, duše je pilotem tohoto letadla. Praktiky, jako asány a pranajáma jsou pro toto perfektní a neměli by být považovány za méně pokročilé a méně důležité k dosažení osvícení. Jak jednou začneme být v kontaktu s naší duší, může se nám to zdát děsivé, nechat ji, aby nás vedla. Jako když sedíte v letadle, kde dveře do pilotní kabiny jsou pevně uzavřené a mohou být otevřeny pouze správných bezpečnostním kódem autorizovaným členem posádky. Ve vzduchu se můžeme prostě jen oddat rozhodnutím, která dělá pilot. I přesto, že můžeme "vědět", kam letíme, tak si nemůžeme být 100% jisti, natož pak mít možnost zasahovat a kontrolovat směr, rychlost nebo výšku. Nejlogičtější možností se zdá věci pustit a důvěřovat.

Ale co když se ponasnažíme najít mírumilovnou cestu do kabiny, promluvíme s pilotem a společně v hlubokém a přátelském vztahu zapracujeme a poletíme spolu na dobrodružnou cestu našeho osudu? Nebude o hodně jednodušší díky tomuto harmonickému vztahu vrátit se zpět do svého sedadla, užít si výhled z okna a relaxovat? Tato metafora nemá samozřejmě nic společného s realitou většiny letadel, ve kterých v dnešních dnech létáme(a z dobrého důvodu), ale někdy si představit něco nepředstavitelného nám může pomoct jít za naše běžné myšlenky. A tak si můžeme nakonec užít spojení našeho fyzického a pozemského aspektu (pasažéři) a naší duše (pilot), místo toho, abychom používali buď jedno a nebo druhé.

Autor: Moritz Ulrich

Přeložila: Naděžda Brzobohatá

Originál zde.