Únor - s velkou láskou vše je možné

22.02.2018

suhṛin-mitrāryudāsīna-madhyastha-dveṣya-bandhuṣu sādhuṣvapi ca pāpeṣu sama-buddhir viśiṣyate

Člověk stojí na vrcholu, který vnímá stejně přátele, společníky, nepřátele, neutrální rozhodčí, nenávistné lidi, příbuzné, svaté a hříšné.

Bhagavad Gita VI.9


S velkou láskou vše je možné. - Padmaji. (Sharon Gannon)

Když byste měli možnost, na dosah své ruky, zničit něčí život, udělali byste to? Kde máte hranice ospravedilnitelného vraždění? Jak často se podíváte jinam, než abyste se pomstili? Tohle nejsou rétorické otázky. Jsou to otázky, nad kterými se často přemýšlelo mnoha způsoby, v mnoha různých dobách. Ať už je to střelec ve škole Littleton v Kolorádu, který ve svých rukou držel zbraň, nebo president Harry S. Truman, který spustil bombu na Hirošimu a Nagasaki, v obou dvou příkladech jsou to smutná gesta zklamaných a opuštěných individuí s možností zničit druhé ze sobeckých důvodů - a oni tak učinili. Když se sami sebe zeptáme "Proč?", tak se zdá, že je tady pouze jedna odpověď "Protože mohli."

Poslední rok a půl, každý den, čteme knihu Mahabharata. Jen pár stránek denně a nacházíme zajímavé poznatky a komentáře k současnému dění ve světě. Někdy se zdá, že se prostě nic nemění...nikdy. Bhagavad Gita je inspirující a Krišnovo učení o povaze jógových cest, jako to výše uvedené, jsou věčná. Ale také věčný je fakt, že celá válka na bojovném poli Kurukshetra byla bojována kvůli hře v kostky a zhrzenou pýchu. Nikdy to nebyla otázka dharmy nebo následování Krišnova nadčasového a věčného učení. Bratr zavraždil bratra, zavraždil učitele, dítě zabilo dítě...nic se nikdy nemění.

Každý den miliony zvířat jsou oběti lidí, kteří mají chuť na jejich krev a maso a tato jatka se zdají být jediným způsobem, kterým získávají seběvědomí, vyzískáním ultimátní kontroly nad životy ostatních. Takové konání je omlouváno společností postavenou na hesle "Země patří nám" a lidmi s osamocenými a zmatenými dušemi, ne jako Pandaové a Kauravasové (kteří, jako Kshatrijové - Bojovníci - zvěř lovili a jedli). Když se porozhlédneme po moderním válečném poli, zrovna jako to již dávno udělal Arjuna na poli Kurukshetra a ptáme se Krišny, co můžeme dělat? Jeho věčná odpověď ztělesňuje vyrovnanost, rovnováhu, soucítění, odpuštění a laskavost. Krišna také říká, že když budeme čekat dlouho, až už bude pozdě, tak nic jiného nemůže udělat než očistit štít a začít znovu. Zbraně, bomby a jatka jsou jedna věc, ale každý z nás má, na dosah ruky, schopnost zničit život druhého. Životy se ničí i bez krve, z bezpečných vzdáleností, internetový násilníci s žádným spojením se životy jejich obětí.

Svatého Valentýna, který je dlouho spojovaný s tradicí lásky, si připomínáme 14.02. Já si vpomínám na Sv. Valentýna ještě za starých časů. Kdy vše bylo jednodušší, červené srdíčko vystřižené z papíru doručené v malé obálce znamenalo, že o mě někdo měl zájem. Ale jak přemýšlím nad časem ze základní školy, tak si říkám, kolik mých spolužáků nikdy srdce v malé obálce s jednoduchým ujištěním Buď mým Valentýnem, nedostalo.

Máme na dosah ruky schopnost tvořit mír, ztělesňovat lásku a soucítění. Nikdy nepodceňovat sílu odpuštění. Málo lidí, které známe, se vědomě rozhodnou znovu neopakovat chyby minulosti a změnit životy ostatních k lepšímu.

Boží podstatou je láska. Naše budoucnost, jako vyspělých duší, zavisí na našem jednání jako nástroje pro tuto velkou lásku - pak je možné vše.

Napsal: David Life

Přeložila: Naděžda Brzobohatá

Originál zde.