Červenec - S časem se stane zázrak

12.07.2019

abhyāsa vairāgyābhyām tan nirōdhah (PYS 1.12)

Ztotožnění se s pohyby mysli, může být ukončeno praxí a neulpíváním.

V našem relativním světě se růst, transformace a přeskládání elementů objeví tam, kde je čas. Sadhana (spirituální praxe) vyžaduje disciplínu - proces v čase - stálou, opakovanou praxi k dosažení výsledků.
Můžeme nad časem přemýšlet jako nad osobou, jako nad Velkou Bohyní a nazývat ji Matkou Přírodou. Jenže, když pak používáme věty jako "stane se to časem" (anglicky "it happens OVER time"), vypadá to, že roli, kterou Čas hraje, nepřikládáme dostatečný význam. Namísto toho bychom mohli raději říct "stane se to S časem" (anglicky "it happens WITH time"). Slovo OVER totiž v angličtině naznačuje určitý druh dominance, skutečnost, když nad někým máme převahu. Jakožto druh jsme totiž velmi zkušení v tom, jak si podmanit přírodu a zneužívat ji.


V Sútře 1.2. Pataňdžáli definuje Jógu jako stav, kdy se ztotožnění s výkyvy mysli - s myšlenkami - zastaví. Pak v Sútře 1.12. nabízí dva kroky k tomu, jak si to usnadnit a docílit tedy stavu Jógy. Říká nám, že skrze abhyásu - praxi - a vairágia - nelpění - budeme schopni ukončit naše ztotožnění se s myšlenkami a uvidíme naši opravdovou podstatu. Tehdy si uvědomíme, kdo opravdu jsme, a přesah tohoto uvědomění nad našimi myšlenkami.


Takže vše, co potřebujeme, je praktikovat a neulpívat. Zní to dobře jako koncept, že? Ale jak to udělat? Co takové koncepty opravdu znamenají?


Abhyása znamená praxi a něco praktikovat naznačuje, že s tím strávíte nějaký čas. Sedíte v klidu s nějakou myšlenkou a pokaždé, když si uvědomíte reakci na ni - například Proč musím dělat tuto práci? Proč mi můj manžel nenaslouchá? Proč musíme zůstat v pozici stoje na ramenou 5 minut? nebo Proč bych tady měla jen tak sedět a zkoušet meditovat, když mám důležitější věci na práci - tehdy reakci pouze zaznamenáte a necháte ji být. Pak zaznamenáte další reakci a tu také necháte být atd. a atd. A děláte to tak dlouho, dokud je potřeba.

Když mi bylo asi dvacet, studovala jsem laboratorní Alchymii, která sdílí určité podobnosti s jógou tím, že přeměňuje hrubé na jemnohmotné. Mým prvním opravdovým spirituálním učitelem byl tedy alchymista. "Opravdovým spirituálním učitelem" mám na mysli to, že mi vědomě předal učení a praktiky, které mi pomohly porozumět spirituálním principům, jež jsou základem veškeré existence. "Alchymií" mám pak na mysli starobylé praktiky transformující běžné do mimořádného. Byl profesí fotograf a jeho znalost chemie nebyla pouze praktická, ale také metafyzická. Původně jsem k němu přišla, protože jsem chtěla vědět původ fyzické formy: co dá formě tvar?
Pod jeho vedením jsem studovala základní bloky, které tvoří hmotu - dvanáct buněk soli. Tyto soli, krystalizující do formy, v podstatě nabízí matematickou nebo geometrickou mřížku, která přitahuje jemné vibrace a organizuje je tak, že nakonec vznikne jasná forma. Také jsem se dozvěděla, jak rostou krystaly v pokusných trubkách v laboratorním prostředí, asistovala jsem mu při dlouhodobých klasických alchymistických projektech, které se zaobíraly elementárními vlastnostmi minerálů, obzvláště rtutě a zlata. Naučil mě významu meditace a jak objevit podstatu, když se hluboce zadíváme na obyčejné věci, což obsahovalo i studii slov a jejich kořenový etymologický význam. Protkal naše lekce praktickou vědou a dostál slova, když slíbil to, čemu říkal experimentální spojení s pravdou.

Abhyása - pravidelná kontinuální praxe, prováděna s nelpěním ať se děje cokoliv, tak pomůže s uklidněním mysli a povede ke klidu mysli. Důsledkem je, že S časem (anglicky WITH time) se počet překážek ke svobodě bude snižovat. 


Jógové praktiky - stejně jako alchymie - jsou magické praktiky, které v člověku mění vnímání světa, sebe samého a času. Takto změněné vnímání nám pomáhá žít život v harmonii s přírodou, spíše než vnímat sama sebe od přírody odděleně. Jakmile vývoj této harmonické koexistence dosáhne dokonalosti, může to vést k probuzení osvícení - transformace jednotlivce do něčeho, někoho ještě více "vše zahrnujícího" - jedince, který sebe vnímá jako součást celého tvoření spíše než sebestředné, v kůži zapouzdřené ego. Takový harmonický život s přírodou může být radostný. Nemusí se jednat o asketický život, což je hodně častá představa o jogínovi, poustevníkovi v jeskyni, který se vzdá světského života. Harmonický život s přírodou může být radostný, smyslný a příjemný.


V těle osvíceného jogína sídlí světlo pravdy. Jogín stejně jako alchymista, pracuje s přírodou, aby ovlivnil svou transformaci od nevědomosti k osvícení. A tohle vyžaduje čas. Faktem je, že bez času je přeměna nemožná. Bez toho, abychom se narodili a prožili život - ztělesněný fyzický prožitek - je očištění od karmy (naše minulé konání, vztahy s ostatními) velmi těžké či nemožné. 


Existuje stará alchymistická zásada: "Opakováním se musí stát zázrak." Mám tohle úsloví ráda, protože evokuje opakování, které se děje pouze S časem a DÍKY času, jenž je klíčovou přísadou k tomu, aby se mohl stát zázrak.


Autorka eseje: Sharon Gannon
Originál: zde.
Překlad: Naděžda Brzobohatá
Korektura: Šárka Starobová