Červen - Světlo Poznání

02.06.2019

om. asato mā sad gamaya tamaso mā jyotir gamaya, mṛtyor mā amṛtaṁ gamaya. oṁ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ.

Veď mě od neskutečného ke skutečnému, ze tmy do světla, od smrti k nesmrtelnosti. Óm mír mír mír.

z Bṛhadāraṇyaka Upanišadů

Většina lidí se chová tak, že smyslem života je hledat štěstí, které vychází z potěšení smyslů. Jakákoliv touha vyvstane v lidské mysli, tendence je ji uskpokojit. Pokud touha není uspokojena, dochází k vnitřní frustraci a zlobě, ale pokud se nám podaří získat po čem toužíme, naše nikdy nespokojené ego chce víc a víc.
Když se podíváme na historii lidstva, tak závist, válka a znečištěné prostředí, které všude vidíme, můžeme vysledovat základní příčinu, touha.
Ve starých jóginských textech, jako je BhavagadGītā, se říká, že o čemkoliv mysl přemýšlí (sankalpa), tak začne po té věci toužit a bude se snažit touhu uspokojit. A po čemkoliv jeden touží, začne se o tu věc snažit, ale vytoužené věci může nebo nemusí dosáhnout. Pokud ji dosáhneme, může to dál vést k chamtivosti a pokud nám stojí něco v cestě touhu uspokojit, může to dál vést ke zlobě.
A tak touha nemusí mít nikdy konce.


Vyžaduje i odvahu prozkoumávat mysl, abychom přišli na to, co opravdu chceme. Konání jednotlivců světu ukazuje po čem touží - ať už je to bohatství, uznání, sláva, sex nebo cokoliv jiného. Předpokládáme, že všechny tyto věci, ve kterých shledáváme uspokojení skrze smysly, konečně žízeň ega uhasí(ahamkara) - ale zajisté se to nepodaří. A všichni to známe ze svých zkušeností, protože i když naše touha je uspokojena, pořád zůstává pocit nespokojenosti. A tohle je dilema lidstva od pradávna.
jakmile tohle člověk objeví, tak můžeme mluvit o začátku Jógy. V tomto stádiu můžeme dělat vědomé rozhodnutí, vstoupit na cestu Jógy, cestu pravé vnitřní evoluce, abychom odhalili čistou přirozenost jako Nejvyšší Vědomí (což je ultimátní gól celé Jógy). Nazývá se Sebe-poznání.


Je to cesta složitá, ale ne nemožná. Texty (Upanišády, BhagavadGītā, atd.) mohou posloužit jako návody, abychom nezůstali někde viset a necítili se ztraceni na cestě za svobodou, mírem a radostí - což je v podstatě to, co všichni hledáme.
Texty nás učí metody, díky kterým můžeme očistit naši přirozeně extrovertní mysl a to je důležité, protože přirozenost Já se odhalí díky očištěné mysli. Jeden z Upanišadů popisuje tuto dynamiku následovně: "Osoba, která se neočistí od všeho špatného chování není klidná, nemůže se koncentrovat a kdo neutišil svoji mysl není kvalifikovaný k dosažení vědění". (Kaṭhopaniṣad 1.2.24)


Mnoho z nás, když tohle uslyší, si může myslet, že ten, který se snaží dosáhnout výše zmíněné vnitřní kvality, se musí opravdu hodně snažit.
V opačném případě, je možné rozumět tomuto učení intelektuálně, ale nikdy to nevykumuluje ve vlastní zkušenost (anubhava).


V BhagavadGītě je část, která jasně říká, že sāttvika - čísté - vlastnosti mysli, které povedou k radosti, svobodě a sebe poznání jsou: pokora, nebýt pyšný, nenásilí, trpělivost, nebýt hypokrytický, čistota, vytrvalost, sobe kontrola, nezaujatost, nesobeckost, neulpívání, absence přespřílišné identifikace se svým majetkem, neochvějná oddanost Pravdě, uchýlení se do tichého prostoru a neustálé zapojení v předmětu Pravdy (BG XIII.7-11).


Tohle jsou kvality, které přináší čistotu mysli skutečného jogína a opačné kvality pouze povedou k bytí bhogī.
Slova jóga a jogín vychází ze sánskrtského kořene slova jho, což znamená "sjednotit". Znamená to, že jeden by měl sjednotit celou svoji bytost s vnitřní Pravdou. Slovo bhogī je odvozeno ze sánskrtského kořene slova "bhuj", což znamená "užít si". A tak pro bhógina je hlavní starostí požitek smyslů.


Ve starobylé Purāṇas (Indická mytologie) se pojednává o síle temnot a zla, často jsou zobrazeny jako velmi silné a náročné vůči silám světla a dobra. Cesta Světla a Pravdy je úzká. K udržení čisté, sattvické mysli, jogín by neměl dělat všechny věci, které dělají ostatní, což je být arogantní a pyšní, vychloubavý, neubližovat ostatním, nebýt egoističtí, neokrádat, nepodvádět - to je jen pár příkladů.
Vyžaduje to uvědomělou mysl a motivaci k potřebné snaze. Je to více svobodné, dělat si, co se nám zachce, ale na hlubší úrovni můžeme vidět, že tohle není vůbec žádná svoboda.


Jogín by měl vypěstovat mumukṣutva, intenzivní touhu po svobodě a tahle touha sílí a to, co se prvně zdálo jako nemožné, může nakonec být dosaženo. A to je jen tehdy, kdy jógín začne trénovat svoji mysl podpůrnou k sebe poznání. Pouze v sattvické mysli může nastat viveka - rozlišování. Rozlišit co je pravé Já a co není pravé Já a nakonec vyvrcholit v realizaci vnitřní přirozenosti.
Jinými slovy, tato učení jsou užitečná jako denní světlo je užitečné sově, která vidí pouze v noci. 


Cesta Pravdy a Světla, cesta Jógy, je cestou vedoucí k opravdové spokojenosti a radosti - a také přispívá ke zlepšení a prosperitě společnosti.


Napsala: Anja Kuehel
Přeložila: Naděžda Brzobohatá
Originál: zde